O tom, jak to začínalo na Opavě
5. ročník Májové Opavy 1. 5. 2004
Trochu historie nikoho nezabije. Celá akce, která má již pětiletou tradici, vznikla už před politickým převratem v roce 1989, kdy jsem s vodáckým oddílem ,tehdy Okresní stanice turistů, Černý Čáp, využíval blízkost této řeky, pro většinu vodácké obce ještě dnes neznámou. V roce 2000 nám nějak nevyšla účast na pravidelném sjezdu Moravice, a také v ní není tak často o víkendech voda a proto zazněl návrh uskutečnit prvomájovou plavbu po naší řece. Vždyť i na Dunajci se tímto dnem začínají plavit turisté na pltích. A takhle to nějak vzniklo.
Řeka Opava vzniká soutokem tří řek ve Vrbně pod Pradědem, kde se setkávají vody Bílé, Střední a Černé Opavy. Nádhernou vodáckou plavbou je úsek z Karlovic do Krnova. Chceme v budoucnu využít jarní tání a pokusit se o splutí tří zmíněných řek, které mají prameny pod nejvyšší horou Jeseníků, Pradědem. Nevýhodou a taky nebezpečím na této řece jsou jezy, které bývají splavné za určitého stavu. Však to znáte, když je vody málo, nejde to a když hodně, je to takzvaně o hubu. Z Úvalna k Vávrovicím Opava tvoří státní hranici s Polskem a tak je nutné plavbu předem ohlásit. Vzpomínám si jak při jedné oddílové plavbě se na tuto maličkost tak nějak v zápalu boje a chystání pozapomnělo. Sedíme si v kánoích a kolem nás ubíhají zarostlé břehy, stromy se dostávají do květů, ve vzduchu se šíří vůně definitivně nastupujícího jara když si všimnu dalšího rybáře, oblečeného do černé kombinézy a opodál stojí bílá „Malucha“(malý polský Fiat), s dlouhou anténou. Říkám Dalisovi: „toho chlapa jsem už někde viděl, nebo jsou všichni poláci stejní. Zajímavou skutečnost jsem sledoval dál a vypozoroval jsem, jak po proplutí rybář balí své saky paky, bravůrně, při své postavě, se souká do autíčka a podél břehu fičí po proudu dolů. A opět je tu rybář, oblečený do černé kombinézy a opodál stojí bílá „Malucha“(malý polský Fiat), s dlouhou anténou. Při výjezdu z hraničního pásma stojí na břehu parta pěti rybářů, oblečených do černých kombinéz koukají na nás a opodál stojí bílá „Malucha“(malý polský Fiat), s dlouhou anténou. Ještě že tu jsou tak hluboké tůně pomyslel jsem si v tu chvíli. Možná že nás tato skutečnost zachránila před nocí strávenou v Katovicích na policejní stanici. Po této zkušenosti jsem na onen detail nezapomněl.
Naší Májovou Opavu začínáme zpravidla v Úvalně a končíme na naší loděnici v Opavě. Plavba z Krnova má sice taky svá kouzla, ale když po dvouhodinové plavbě se z „buše“ před vámi vyloupne cvilínská rozhledna, kterou jste právě před dvěmi hodinami míjeli, zcela jistě Vás to psychicky rozloží a máte po náladě. V úseku mezi Úvalnem a Opavou jsou čtyři jezy. První tři se při dobrém stavu dají splout. A letos se splout daly. Zima byla pro nás, vodáky, obzvláště štědrá. Když se podívám z okna a kouknu na západ k Pradědu, vidím ještě dnes, den po plavbě, sněhovou pokrývku. Díky dostatku vody balvanitý stupeň za Úvalnem zdolává i pramice vodních skautů z Bruntálu, kterou vede pan Božík. Tento úsek je v kilometráži uveden jako ZW – C, ale při zvýšeném stavu se v meandrech Opavy dějí roztodivné věci.
K meandrům na Opavě se pojí jeden příběh dvou začínajících vodáků ale o tom někdy přiště.
Před námi se neustále odkrývají nové pohledy na rozkvétající přírodu. ale něco mi tu chybí. Hle, nevidím tu žádného polského rybáře, oblečeného do černé kombinézy s opodál stojící bílou „Maluchou“. Je to jasné, Maluchy se již nevyrábí a Mazdy po poli nejezdí. Taky jsou na to drahé. Protože je ale 1. května 2004, mohlo to být tím, že i Polsko je součástí EU a polští rybáři „dnes již bez maluch“, v tom mají konečně jasno. Po čtyřech hodinách připlouváme k loděnici. Žádná újma na zdraví, žádné materiálové ztráty, počasí jako obvykle nádherné a tak lze závěrem říci že se Májová Opava 2004 opět vydařila.
Po letošní Májové Opavě se celkem plavilo 52 účastníků, kterým obdobné plavby. organizovanou formou v oblasti komunální rekreace Stanice mladých turistů a přírodovědců v Opavě umožnila.
S vodáckým ahoj Standa Beneš
5. ročník Májové Opavy 1. 5. 2004
Trochu historie nikoho nezabije. Celá akce, která má již pětiletou tradici, vznikla už před politickým převratem v roce 1989, kdy jsem s vodáckým oddílem ,tehdy Okresní stanice turistů, Černý Čáp, využíval blízkost této řeky, pro většinu vodácké obce ještě dnes neznámou. V roce 2000 nám nějak nevyšla účast na pravidelném sjezdu Moravice, a také v ní není tak často o víkendech voda a proto zazněl návrh uskutečnit prvomájovou plavbu po naší řece. Vždyť i na Dunajci se tímto dnem začínají plavit turisté na pltích. A takhle to nějak vzniklo.
Řeka Opava vzniká soutokem tří řek ve Vrbně pod Pradědem, kde se setkávají vody Bílé, Střední a Černé Opavy. Nádhernou vodáckou plavbou je úsek z Karlovic do Krnova. Chceme v budoucnu využít jarní tání a pokusit se o splutí tří zmíněných řek, které mají prameny pod nejvyšší horou Jeseníků, Pradědem. Nevýhodou a taky nebezpečím na této řece jsou jezy, které bývají splavné za určitého stavu. Však to znáte, když je vody málo, nejde to a když hodně, je to takzvaně o hubu. Z Úvalna k Vávrovicím Opava tvoří státní hranici s Polskem a tak je nutné plavbu předem ohlásit. Vzpomínám si jak při jedné oddílové plavbě se na tuto maličkost tak nějak v zápalu boje a chystání pozapomnělo. Sedíme si v kánoích a kolem nás ubíhají zarostlé břehy, stromy se dostávají do květů, ve vzduchu se šíří vůně definitivně nastupujícího jara když si všimnu dalšího rybáře, oblečeného do černé kombinézy a opodál stojí bílá „Malucha“(malý polský Fiat), s dlouhou anténou. Říkám Dalisovi: „toho chlapa jsem už někde viděl, nebo jsou všichni poláci stejní. Zajímavou skutečnost jsem sledoval dál a vypozoroval jsem, jak po proplutí rybář balí své saky paky, bravůrně, při své postavě, se souká do autíčka a podél břehu fičí po proudu dolů. A opět je tu rybář, oblečený do černé kombinézy a opodál stojí bílá „Malucha“(malý polský Fiat), s dlouhou anténou. Při výjezdu z hraničního pásma stojí na břehu parta pěti rybářů, oblečených do černých kombinéz koukají na nás a opodál stojí bílá „Malucha“(malý polský Fiat), s dlouhou anténou. Ještě že tu jsou tak hluboké tůně pomyslel jsem si v tu chvíli. Možná že nás tato skutečnost zachránila před nocí strávenou v Katovicích na policejní stanici. Po této zkušenosti jsem na onen detail nezapomněl.
Naší Májovou Opavu začínáme zpravidla v Úvalně a končíme na naší loděnici v Opavě. Plavba z Krnova má sice taky svá kouzla, ale když po dvouhodinové plavbě se z „buše“ před vámi vyloupne cvilínská rozhledna, kterou jste právě před dvěmi hodinami míjeli, zcela jistě Vás to psychicky rozloží a máte po náladě. V úseku mezi Úvalnem a Opavou jsou čtyři jezy. První tři se při dobrém stavu dají splout. A letos se splout daly. Zima byla pro nás, vodáky, obzvláště štědrá. Když se podívám z okna a kouknu na západ k Pradědu, vidím ještě dnes, den po plavbě, sněhovou pokrývku. Díky dostatku vody balvanitý stupeň za Úvalnem zdolává i pramice vodních skautů z Bruntálu, kterou vede pan Božík. Tento úsek je v kilometráži uveden jako ZW – C, ale při zvýšeném stavu se v meandrech Opavy dějí roztodivné věci.
K meandrům na Opavě se pojí jeden příběh dvou začínajících vodáků ale o tom někdy přiště.
Před námi se neustále odkrývají nové pohledy na rozkvétající přírodu. ale něco mi tu chybí. Hle, nevidím tu žádného polského rybáře, oblečeného do černé kombinézy s opodál stojící bílou „Maluchou“. Je to jasné, Maluchy se již nevyrábí a Mazdy po poli nejezdí. Taky jsou na to drahé. Protože je ale 1. května 2004, mohlo to být tím, že i Polsko je součástí EU a polští rybáři „dnes již bez maluch“, v tom mají konečně jasno. Po čtyřech hodinách připlouváme k loděnici. Žádná újma na zdraví, žádné materiálové ztráty, počasí jako obvykle nádherné a tak lze závěrem říci že se Májová Opava 2004 opět vydařila.
Po letošní Májové Opavě se celkem plavilo 52 účastníků, kterým obdobné plavby. organizovanou formou v oblasti komunální rekreace Stanice mladých turistů a přírodovědců v Opavě umožnila.
S vodáckým ahoj Standa Beneš
Sjíždění Moravice na lehátkách (19.8. 2007)
Tak jsem se dověděla, že se pouští Moravice. Chtěla jsem se s někým domluvit, že bychom teda mohli vyrazit. Kuba zareagoval. Když jsem mu ale napsala, že mají pouštět jen 9 kubíků, tak podotkl, že je to tak na lehátka. A jako správný cvok se toho chytil. Tak jsme domluvili v 8:05 odjezd z Východního nádraží, vezmou se neopreny, Kuba sežene lehátka a ještě jednu pálavu (díky bohu za ni).
Do busu nastoupil Kuba, Anička a já. V Brance se přidal ještě Hrošík.
V Podhradí jsme vystoupili a vyrazili směr „něco k jídlu“. Málo průbojné „slečny pořadatelky“ se ptaly, jestli jedeme na vodu – jako že jsme měli platit poplatek .. úspěšně jsme prošli a zamířili do jakési hospůdky, či co to bylo. Tam jsme suverénně odhodili své zátěže a ptali se, jestli nám mohou nabídnout nějakou polívčičku. Nejdříve nám bylo řečeno, že mají až od desíti ( há há ), ale naštěstí nám řekli, že nás obslouží a i polívečka se našla. Posilněni – jak polévkou, tak tím, že se konečně ukázalo sluníčko – jsme se vyrazili chystat na naši „plavbu“. Hlavně psychicky.
Kuba vybalil lehátka – mě ten pohled nesmírně pobavil. Začalo se foukat a hlavně zkoumat, jestli jsou jaksi funkční. To naštěstí byly. Na nafouknutá lehátka se Kuba – pro zpevnění – rozhodl ještě připevnit lepicí páskou alumatku. A taky jsme začali foukat pálavu. Do vaku jsme dali naše „ostatky“. No a hurá k vodě.
Zajímavý pohled – Hrošík se vytasil s parádními ploutvemi a Kuba si pro jistotu vzal plavecké brýle a vodáckou přilbu. Anička měla své místo na pálavě jisté, takže šílenosti nevymýšlela a já se děsila okamžiku, kdy na mě na lehátko přijde řada, protože jsem měla krátký neopren
Tak jsme vypluli. Hrošík nabral díky svému pohonu závratnou rychlost a sklízel obdivné pohledy kolemplujících. Kuba to měl horší – jeho pohonem byly pouze ruce, které mu ve vodě zlehka tuhly.
Vesele jsme si pluli, až jsme dopluli k Anatálu. Tam jsem poprvé na lehátko ulehla i já. Bylo to sice boží, ale hned jsem ho natrhla. Dostala jsem vynadáno a další lehátko – poslední náhradní (už i Hrošík měl na sobě dvě, to jedno totiž už od začátku netěsnilo). Tohleto náhradní bylo největší a mělo velké „takové to pod hlavou“, takže jsem ležela prohnutá. Dosáhla jsem sice hůř do vody, ale zato přes mě neprotékalo tolik vody, tak jsem nemrzla.
U prvního válce jsme testli stabilitu – pohoda. Sice haldy vody v obličeji, ale dobré. Kuba vystřídal Hrocha na lehátku, ten šel k Aničce do pálavy. Po určité chvíli mě Kuba vlastně nedobrovolně a za jízdy přestěhoval z „mého lehátka“ na to „jeho“ – které bylo vyfouklejší, méně stabilnější a ne tak pohodlné (nic proti Hrošíku, na ploutve ideální, ale ty jsem neměla). Tak jsme tak pluli, „moje“ lehátko se vyfukovalo, já jsem tuhla, později i fialověla až modrala. Ony ty lehátka byly dost odrovnané, takže jsem v podstatě plavala ve vodě s hlavou nahoře – jenom tam zůstalo trochu vzduchu – a tělo a nohy „plavaly“ na dvou vyfouknutých lehátkách. Lidi kolem kupodivu vynadali Hrošíkovi a Aničce (pluli zrovna v pálavě), ne mi. Já jsem k Vajzonu dorazila fakt dost zmrzlá (už na tom nafouklejším lehátku – i Kubovi už jsem asi připadala skoro jako mrtvola). Tam proběhlo občerstvení a s úlevou jsem nasedla zase do pálavy – ne že by se mi na lehátku nelíbilo, parádně jsem si to užívala do doby, než jsem začla modrat.
A pokračovalo se. Za nějakou dobu se Hrošíkovo lehátko stalo „nepojízdným“. Byla tam dost velká díra. Naštěstí ta pálava byla trojmístná. Postupně jsme se dostali až k chatě od Standy (v Žimrovicích). Tam jsme se s ním pozdravili, chvíli pokecali a pluli dál. Standa nám alespoň slíbil, že nás přijede nafotit na hradecké schodky. U Dihla jsme se stavili na oběd, Kuba prozvonil Standu a ten se dal do pronásledování. Úspěsně nás nafotil – schodky lehátko zvládlo.
Tak jsme se úspěšně dostali až do Branky. Hrošík naprosto nadšen prohlásil, že na nějaký raft by se mohl vykašlat a příště jede zas. Kuba taky spokojený. Anička myslím taky. Já taktéž spokojená – ale příště beru určitě dlouhý neopren.
Tak ahoj na příští – šílené či normálně fajné – akci.
Napsala Kača Halašková
Tak jsem se dověděla, že se pouští Moravice. Chtěla jsem se s někým domluvit, že bychom teda mohli vyrazit. Kuba zareagoval. Když jsem mu ale napsala, že mají pouštět jen 9 kubíků, tak podotkl, že je to tak na lehátka. A jako správný cvok se toho chytil. Tak jsme domluvili v 8:05 odjezd z Východního nádraží, vezmou se neopreny, Kuba sežene lehátka a ještě jednu pálavu (díky bohu za ni).
Do busu nastoupil Kuba, Anička a já. V Brance se přidal ještě Hrošík.
V Podhradí jsme vystoupili a vyrazili směr „něco k jídlu“. Málo průbojné „slečny pořadatelky“ se ptaly, jestli jedeme na vodu – jako že jsme měli platit poplatek .. úspěšně jsme prošli a zamířili do jakési hospůdky, či co to bylo. Tam jsme suverénně odhodili své zátěže a ptali se, jestli nám mohou nabídnout nějakou polívčičku. Nejdříve nám bylo řečeno, že mají až od desíti ( há há ), ale naštěstí nám řekli, že nás obslouží a i polívečka se našla. Posilněni – jak polévkou, tak tím, že se konečně ukázalo sluníčko – jsme se vyrazili chystat na naši „plavbu“. Hlavně psychicky.
Kuba vybalil lehátka – mě ten pohled nesmírně pobavil. Začalo se foukat a hlavně zkoumat, jestli jsou jaksi funkční. To naštěstí byly. Na nafouknutá lehátka se Kuba – pro zpevnění – rozhodl ještě připevnit lepicí páskou alumatku. A taky jsme začali foukat pálavu. Do vaku jsme dali naše „ostatky“. No a hurá k vodě.
Zajímavý pohled – Hrošík se vytasil s parádními ploutvemi a Kuba si pro jistotu vzal plavecké brýle a vodáckou přilbu. Anička měla své místo na pálavě jisté, takže šílenosti nevymýšlela a já se děsila okamžiku, kdy na mě na lehátko přijde řada, protože jsem měla krátký neopren
Tak jsme vypluli. Hrošík nabral díky svému pohonu závratnou rychlost a sklízel obdivné pohledy kolemplujících. Kuba to měl horší – jeho pohonem byly pouze ruce, které mu ve vodě zlehka tuhly.
Vesele jsme si pluli, až jsme dopluli k Anatálu. Tam jsem poprvé na lehátko ulehla i já. Bylo to sice boží, ale hned jsem ho natrhla. Dostala jsem vynadáno a další lehátko – poslední náhradní (už i Hrošík měl na sobě dvě, to jedno totiž už od začátku netěsnilo). Tohleto náhradní bylo největší a mělo velké „takové to pod hlavou“, takže jsem ležela prohnutá. Dosáhla jsem sice hůř do vody, ale zato přes mě neprotékalo tolik vody, tak jsem nemrzla.
U prvního válce jsme testli stabilitu – pohoda. Sice haldy vody v obličeji, ale dobré. Kuba vystřídal Hrocha na lehátku, ten šel k Aničce do pálavy. Po určité chvíli mě Kuba vlastně nedobrovolně a za jízdy přestěhoval z „mého lehátka“ na to „jeho“ – které bylo vyfouklejší, méně stabilnější a ne tak pohodlné (nic proti Hrošíku, na ploutve ideální, ale ty jsem neměla). Tak jsme tak pluli, „moje“ lehátko se vyfukovalo, já jsem tuhla, později i fialověla až modrala. Ony ty lehátka byly dost odrovnané, takže jsem v podstatě plavala ve vodě s hlavou nahoře – jenom tam zůstalo trochu vzduchu – a tělo a nohy „plavaly“ na dvou vyfouknutých lehátkách. Lidi kolem kupodivu vynadali Hrošíkovi a Aničce (pluli zrovna v pálavě), ne mi. Já jsem k Vajzonu dorazila fakt dost zmrzlá (už na tom nafouklejším lehátku – i Kubovi už jsem asi připadala skoro jako mrtvola). Tam proběhlo občerstvení a s úlevou jsem nasedla zase do pálavy – ne že by se mi na lehátku nelíbilo, parádně jsem si to užívala do doby, než jsem začla modrat.
A pokračovalo se. Za nějakou dobu se Hrošíkovo lehátko stalo „nepojízdným“. Byla tam dost velká díra. Naštěstí ta pálava byla trojmístná. Postupně jsme se dostali až k chatě od Standy (v Žimrovicích). Tam jsme se s ním pozdravili, chvíli pokecali a pluli dál. Standa nám alespoň slíbil, že nás přijede nafotit na hradecké schodky. U Dihla jsme se stavili na oběd, Kuba prozvonil Standu a ten se dal do pronásledování. Úspěsně nás nafotil – schodky lehátko zvládlo.
Tak jsme se úspěšně dostali až do Branky. Hrošík naprosto nadšen prohlásil, že na nějaký raft by se mohl vykašlat a příště jede zas. Kuba taky spokojený. Anička myslím taky. Já taktéž spokojená – ale příště beru určitě dlouhý neopren.
Tak ahoj na příští – šílené či normálně fajné – akci.
Napsala Kača Halašková
Soutěž družstev 2xC2- podzim 2007
A zase jsme vyrazili na závody s názvem 2xC2. Tentokrát jsme mohli vstávat trochu později, protože se jelo z Opavy do Kravař, a ne "odněkaď" "kamsi" jako obvykle.
No, takže ráno byla kosa, všichni jsme si vzali nějaké ty vesty, pádla a podobné věcičky, potom prezentace a mohlo se jet.
Nás (to jako mě, Magdu, Ilču a Markétu) dal Standa hned jako první ..s tím, že to tu známe. Takže to byla vlastně další změna, měli jsme si tu loď přitáhnout od bunkru na řeku a ono se to počítalo do času ..(jako mně osobně se zdá, že to byla nejrychlejší část naší cesty..). Po chvilce plavby jsme narazily na první stanoviště, byla to myslím střelba, no párkrát se nám aji podařilo trefit ty panáčky - teda aspoň mi, Magdě a Iloně. U Marki jsme to po chvilce vzdaly a jely dál.
U luku to už bylo jinak, střílela jsem jenom já, pak nás propustili, tak jsme raději zcela dobrovolně pádily ke granátu. Ono se to nezdá, ale ta podle mě nejednodušší disciplína se ukázala tak nějak nejtěžší. I od tam nás ale za chvíli propustili. A my jely dál, a pak zase ještě kousek až k brankám, tam ..no nevím jestli úspěšně, ale nějak jsme je projely. A pak následovala dlouhá, chvílemi nudná, cesta. A jen tak mimochodem nás cestou několik lodí předjelo, včetně Kači s Markem, kteří s pár nadávkami kolem nás projeli slušnou rychlostí s tím, že jim druhá část „hlídky“ někam ujela.
Konec naší dlouhé plavby jsme málem úspěšně přehlédly - kdyby na nás nezavolali, tak tam jedem snad ještě teď :). A v Kravařích ..dostali jsme všichni dorty (v tom našem se Markéta skvěle vykoupala), dobré klobásy a bylo teplo...teda aspoň mi...Marek tam kosnul celkem slušně a vždycky mě málem probodl pohledem, když sem řekla, že je horko. No to by bylo o 2xC2 tak všechno..Dobrý výkon na to že sem to psala dva měsíce po té akci ne?
Napsala Verča Kadlecová
A zase jsme vyrazili na závody s názvem 2xC2. Tentokrát jsme mohli vstávat trochu později, protože se jelo z Opavy do Kravař, a ne "odněkaď" "kamsi" jako obvykle.
No, takže ráno byla kosa, všichni jsme si vzali nějaké ty vesty, pádla a podobné věcičky, potom prezentace a mohlo se jet.
Nás (to jako mě, Magdu, Ilču a Markétu) dal Standa hned jako první ..s tím, že to tu známe. Takže to byla vlastně další změna, měli jsme si tu loď přitáhnout od bunkru na řeku a ono se to počítalo do času ..(jako mně osobně se zdá, že to byla nejrychlejší část naší cesty..). Po chvilce plavby jsme narazily na první stanoviště, byla to myslím střelba, no párkrát se nám aji podařilo trefit ty panáčky - teda aspoň mi, Magdě a Iloně. U Marki jsme to po chvilce vzdaly a jely dál.
U luku to už bylo jinak, střílela jsem jenom já, pak nás propustili, tak jsme raději zcela dobrovolně pádily ke granátu. Ono se to nezdá, ale ta podle mě nejednodušší disciplína se ukázala tak nějak nejtěžší. I od tam nás ale za chvíli propustili. A my jely dál, a pak zase ještě kousek až k brankám, tam ..no nevím jestli úspěšně, ale nějak jsme je projely. A pak následovala dlouhá, chvílemi nudná, cesta. A jen tak mimochodem nás cestou několik lodí předjelo, včetně Kači s Markem, kteří s pár nadávkami kolem nás projeli slušnou rychlostí s tím, že jim druhá část „hlídky“ někam ujela.
Konec naší dlouhé plavby jsme málem úspěšně přehlédly - kdyby na nás nezavolali, tak tam jedem snad ještě teď :). A v Kravařích ..dostali jsme všichni dorty (v tom našem se Markéta skvěle vykoupala), dobré klobásy a bylo teplo...teda aspoň mi...Marek tam kosnul celkem slušně a vždycky mě málem probodl pohledem, když sem řekla, že je horko. No to by bylo o 2xC2 tak všechno..Dobrý výkon na to že sem to psala dva měsíce po té akci ne?
Napsala Verča Kadlecová
Soutěž družstev 2xc2 říjen 2008
Nevím jak plavba probíhala u ostatních posádek, ale u nás to bylo asi takhle: Po odstartování jsme chytly kánoe a vyběhly. Nahodily jsme kánoe na vodu – já jsem jela s Kačou a Nikol s Nelou. Zanedlouho jsme ale holkám začaly ujíždět, tak jsme se prohodily a zbytek plavby absolvovaly – já na zadáku s Nikol na háčku a Kača na zadáku s Nelou na háčku. Voda byla celkem klidná, občas mírné peřejky a proudy. Snažily jsme se pádlovat, co to dalo. Na Kolofikově nábřeží byla stanoviště – střelba ze vzduchovky, luk a hod granátem. Luk byl asi nejhorší, trefily jsme jenom dvakrát z celkem 12 pokusů – každá jsme měla tři. Hod granátem se celkem zdařil, se vzduchovkou to bylo podobné jako u luku. Já jsem se trefila dvakrát ze tří pokusů, Nikol s Nelou jednou a Kače se bohužel nezadařilo (také nejsme střelecký kroužek, že jo).
Pluly jsme dál, před prvním jezem na Oaze nás čekal slalom a přenášení. Druhý jez jsme přenášely před Kravařemi (branky jsme zvládly v pořádku bez jediného štrejchnutí, no jo, my vodačky,se nezapřem). Po doplutí na místo jsme umyly a uklidily lodě, převlékly se a utíkaly nahoru do loděnice. Tam jsme se najedly – byly super grilované klobásy s hořčicí nebo kečupem, čaj a kofola. Chvíli jsme probíraly průběh závodu, sdělovaly si vlastní dojmy atd.
Až dopluli ostatní a nastalo dlouhé počítání výsledků a poté vyhlašování výsledků. Matesovo družstvo skončilo první ve své kategorii, Markovo družstvo jako druhé, my jsme nedopadly nijak slavně (možná díky vzduchovce a luku, celkový čas plavby nebyl zas tak špatný a branky taky bez problému). Každopádně jsme i letos vyhrály dort, ve kterém si letos ani nikdo neumyl vlasy (jako Markéta minule). Před tím, než jsme se podělily o sladkou výhru, proběhlo uzamčení vodácké sezóny 2008, které provedl, jak je již tradicí nejmladší účastník této akce.
Po vyhlášení jsme se všichni snažili sníst dorty ale nešlo to. To se povedlo jedině slovenské posádce (bylo tam několik dospěláků). Stejně se potom sháněl jeden po kynedrilu, že prý aby dojel autem bez kolize s dortem domů. Nakonec jsme se všichni rozjeli k domovu.
Napsala Ilona Ševčíková
Nevím jak plavba probíhala u ostatních posádek, ale u nás to bylo asi takhle: Po odstartování jsme chytly kánoe a vyběhly. Nahodily jsme kánoe na vodu – já jsem jela s Kačou a Nikol s Nelou. Zanedlouho jsme ale holkám začaly ujíždět, tak jsme se prohodily a zbytek plavby absolvovaly – já na zadáku s Nikol na háčku a Kača na zadáku s Nelou na háčku. Voda byla celkem klidná, občas mírné peřejky a proudy. Snažily jsme se pádlovat, co to dalo. Na Kolofikově nábřeží byla stanoviště – střelba ze vzduchovky, luk a hod granátem. Luk byl asi nejhorší, trefily jsme jenom dvakrát z celkem 12 pokusů – každá jsme měla tři. Hod granátem se celkem zdařil, se vzduchovkou to bylo podobné jako u luku. Já jsem se trefila dvakrát ze tří pokusů, Nikol s Nelou jednou a Kače se bohužel nezadařilo (také nejsme střelecký kroužek, že jo).
Pluly jsme dál, před prvním jezem na Oaze nás čekal slalom a přenášení. Druhý jez jsme přenášely před Kravařemi (branky jsme zvládly v pořádku bez jediného štrejchnutí, no jo, my vodačky,se nezapřem). Po doplutí na místo jsme umyly a uklidily lodě, převlékly se a utíkaly nahoru do loděnice. Tam jsme se najedly – byly super grilované klobásy s hořčicí nebo kečupem, čaj a kofola. Chvíli jsme probíraly průběh závodu, sdělovaly si vlastní dojmy atd.
Až dopluli ostatní a nastalo dlouhé počítání výsledků a poté vyhlašování výsledků. Matesovo družstvo skončilo první ve své kategorii, Markovo družstvo jako druhé, my jsme nedopadly nijak slavně (možná díky vzduchovce a luku, celkový čas plavby nebyl zas tak špatný a branky taky bez problému). Každopádně jsme i letos vyhrály dort, ve kterém si letos ani nikdo neumyl vlasy (jako Markéta minule). Před tím, než jsme se podělily o sladkou výhru, proběhlo uzamčení vodácké sezóny 2008, které provedl, jak je již tradicí nejmladší účastník této akce.
Po vyhlášení jsme se všichni snažili sníst dorty ale nešlo to. To se povedlo jedině slovenské posádce (bylo tam několik dospěláků). Stejně se potom sháněl jeden po kynedrilu, že prý aby dojel autem bez kolize s dortem domů. Nakonec jsme se všichni rozjeli k domovu.
Napsala Ilona Ševčíková
Sportovní veletrh Boat a SportlifeBrno 8.11. 2008
Akce se uskutečnila 8.11. 2008 za deštivého počasí, což nám ani moc nevadilo, protože se vše odehrávalo v pavilonech brněnského výstaviště. Celodenního výletu se zúčastnilo 8 členů kroužků vodní turistiky, 5 členů kroužku freeridu a 2 dospělí (řidič a Katka).
Chtěl bych poděkovat firmě Elektroplus Opava, která zapůjčila bezplatně mikrobus, čímž se náklady na dopravu smrskly na PHM a parkovné. Podle plánku, který byl na vstupenkách, jsme postupně navštívili všechny dostupné pavilony. Veletrh byl zpestřen bohatým doprovodným programem vystavovatelů. Prvním navštíveným pavilonem byla výstava karavanů a obytných vozů. To byla zcela jistě pastva pro oči nás všech. Po prohlídce jsme pokračovali do pavilonu Sport-live. Postupně byly námi vyzkoušeny běžící pásy a spoustu dalších zařízení pro mučení těl. Dále pak následoval sektor se spiningy, veslovacími simulátory, na kterých běžela soutěž. Na ploše v doprovodu rytmické skladby skupina dívek a žen cvičila aerobic. To přitáhlo pozornost naších mladých slečen (nás velkých, cvičitelka:)) ).
Pavilon outdoorových aktivit byl nabitý programem lanových aktivit Jungle parku z Brna. Postupně jsme na sobě otestovali jejich lanové překážky. Bylo zde k vidění spoustu výrobků pro aktivity ve volné přírodě od výzbroje po výstroj.
Zaujala česká firma se stany, jejichž postavení trvá cca 2 vteřiny.(stačí vyhodit z auta a než stan dopadne na zem, stojí). Bylo inspirující řešení skládání jednotlivých modulů v celky.
Neméně zajímavou, pro nás novinku, byly klokaní boty. Na těch naší nejmladší vodáci po chvilce běhali po pavilonu, jako kdyby k nim přirostli. Do obliby se v současnosti těší Kity, které se dají využít jak na vodě, tak na souši, a to i na sněhu.Nás vodáky zaujaly samozřejmě lodě. Objevili jsme plastové kajaky pro juniory za cenu 8990,- Kč, další za 14000,- (obě nabídky, ač z dovozu, jsou levnější od českých výrobců. Zapomíná se totiž na menší děti). Kluky z freeridu jsme ponechali v pavilonu cyklistiky, kde se konalo i mistrovství v trialu. Chlapci tam zapustili kořeny.
Nakonec jsme se šli podívat, jak vypadají luxusní jachty. V pavilonu Boat Brno nás překvapil doprovodný program se známými osobnostmi českého showbusinessu. Prohlídka velkých jachet byla inspirující, nicméně při porovnávání cen jsme se my, vodáci, shodli na tom, že nám kajak za 15000,-Kč určitě stačí.
V 16:00 jsme se všichni sešli u východu, jen kluky z freeridu jsme musel odřezávat z pavilonu kol. Rozloučili jsme se s Katkou, která zůstala v Brně a zamířili k domovu.
Napsal Standa Beneš
Akce se uskutečnila 8.11. 2008 za deštivého počasí, což nám ani moc nevadilo, protože se vše odehrávalo v pavilonech brněnského výstaviště. Celodenního výletu se zúčastnilo 8 členů kroužků vodní turistiky, 5 členů kroužku freeridu a 2 dospělí (řidič a Katka).
Chtěl bych poděkovat firmě Elektroplus Opava, která zapůjčila bezplatně mikrobus, čímž se náklady na dopravu smrskly na PHM a parkovné. Podle plánku, který byl na vstupenkách, jsme postupně navštívili všechny dostupné pavilony. Veletrh byl zpestřen bohatým doprovodným programem vystavovatelů. Prvním navštíveným pavilonem byla výstava karavanů a obytných vozů. To byla zcela jistě pastva pro oči nás všech. Po prohlídce jsme pokračovali do pavilonu Sport-live. Postupně byly námi vyzkoušeny běžící pásy a spoustu dalších zařízení pro mučení těl. Dále pak následoval sektor se spiningy, veslovacími simulátory, na kterých běžela soutěž. Na ploše v doprovodu rytmické skladby skupina dívek a žen cvičila aerobic. To přitáhlo pozornost naších mladých slečen (nás velkých, cvičitelka:)) ).
Pavilon outdoorových aktivit byl nabitý programem lanových aktivit Jungle parku z Brna. Postupně jsme na sobě otestovali jejich lanové překážky. Bylo zde k vidění spoustu výrobků pro aktivity ve volné přírodě od výzbroje po výstroj.
Zaujala česká firma se stany, jejichž postavení trvá cca 2 vteřiny.(stačí vyhodit z auta a než stan dopadne na zem, stojí). Bylo inspirující řešení skládání jednotlivých modulů v celky.
Neméně zajímavou, pro nás novinku, byly klokaní boty. Na těch naší nejmladší vodáci po chvilce běhali po pavilonu, jako kdyby k nim přirostli. Do obliby se v současnosti těší Kity, které se dají využít jak na vodě, tak na souši, a to i na sněhu.Nás vodáky zaujaly samozřejmě lodě. Objevili jsme plastové kajaky pro juniory za cenu 8990,- Kč, další za 14000,- (obě nabídky, ač z dovozu, jsou levnější od českých výrobců. Zapomíná se totiž na menší děti). Kluky z freeridu jsme ponechali v pavilonu cyklistiky, kde se konalo i mistrovství v trialu. Chlapci tam zapustili kořeny.
Nakonec jsme se šli podívat, jak vypadají luxusní jachty. V pavilonu Boat Brno nás překvapil doprovodný program se známými osobnostmi českého showbusinessu. Prohlídka velkých jachet byla inspirující, nicméně při porovnávání cen jsme se my, vodáci, shodli na tom, že nám kajak za 15000,-Kč určitě stačí.
V 16:00 jsme se všichni sešli u východu, jen kluky z freeridu jsme musel odřezávat z pavilonu kol. Rozloučili jsme se s Katkou, která zůstala v Brně a zamířili k domovu.
Napsal Standa Beneš
Soutěž družstev 2xC2 - 10. října 2009
Sraz byl ráno o půl deváté na loděnici skautů (na Heritesce). Počasí vypadalo docela nevypočitatelně, ale i přesto jsme se sešli v hojném počtu. Jak tam naše „čápata“ přicházela, rozdělovali jsme je do posádek. Ty byly nakonec čtyři! Nálada vládla veselá-převeselá, možná přispělo nováčkovské nadšení :-).
Mezitím začalo pršet, a tak jsme čekali na výrok pořadatelů, co že se tedy bude dít ... Ti se usnesli, že první posádka vypluje ve čtvrt na jedenáct, další v rozestupu tří minut. Tak jsme se šli převlékat a chystat si lodě. My čápové jsme měli jet na Tydrách. Déšť neustal a mě se povedlo na břehu uklouznout tak šikovně, že jsem měla přes záda a níž bahnitý pruh, čímž jsem pobavila celé osazenstvo.
A teď už k samotnému závodu. Po vyplutí jsme se museli prát především s nízkým stavem vody, takže někteří z nás využívali kanoe jako koloběžky. Překonali jsme několik hrázek a už jsme se dostali ke střelbě ze vzduchovky. Počasí nám vůbec nic neulehčilo, prsty nám zkřehly a my „obrýlení“ jsme přes kapky téměř nic neviděli. Ovšem v závodě se musí počítat se vším, tak jsme odstříleli, někdo lépe někdo hůře a pokračovali jsme dál ... Další překážkou byla norná stěna, která se naštěstí s dostatečným rozjezdem dala v pohodě překonat, potom jez na Oáze .. ten ti odvážnější nepřenášeli, ale lodě se daly docela snadno spustit přes korunu jezu – díky nedostatku vody. A potom už jsme makali směr Štítinský jez, U kterého nás čekala střelba z luku a hod granátem. U luku se mi dařilo, třetím šípem jsem trefila terč, což znamenalo jediné – zbytek posádky už střílet nemusel a mohli jsme na granát, tam jsme byly úspěšné jen půl napůl, ale stihly jsme to rychle ...
Od jezu jsme vyplouvali jako první! Tuto pozici jsme udržely až do cíle. Nedlouho po nás dorazily i další posádky, takže jsme rovnou naskákali do auta – směr loděnice. Tam jsme se v klidu všichni převlékli a sdělovali si dojmy ... Čekání na výsledky bylo – jako vždy – trochu zdlouhavější, ale dočkali jsme se :-)
Dopadli jsme takto: dvě třetí místa, jedno čtvrté, jedno páté. Myslím, že to jsou slušné výsledky, když přihlédneme k podmínkám a tomu, že to byl pro mnohé debut. Bylo nám pogratulováno, dostali jsme ceny (sladkou dobrotku, diplom, poukázku, šikovnou mapu údolí Moravice), zamkli vodu a šupem zase do tepla. Se skauty jsme se domluvili, že můžeme využít útulnosti jejich loděnice a prohlíželi jsme kroniky, koukali na videosestřih celé sezóny, hrálo se na kytaru a prostě jsme se dobře bavili. U kronik se vzpomínalo na společné začátky ...
Toto jsou stručně události tohoto dne. Doufám, že ostatní se připojí a připíší své dojmy a zážitky. A na další vodě či „suchozemské“ akci AHOJ AHOJ AHOJ.
Účast
V kategorii do 60 let: Verča Kadlecová + Klárka, Anička Křempková + Markéta; Pavel Budi + Nela Klímová, Maruška + .. ?, Michal Baťek + Šárka Ševčíková, Kuba Mrůzek + Verča Baťková.
V kategorii nad 60 let: Adéla Zapletalová + Ilona Ševčíková, Nikol Englišová + Kateřina Halašková.
Článek napsala Kateřina Halašková
Meleček 20. - 22. listopadu 2009
Po roce jsme se letos opět vydali na víkendovou akci na Melečku. A protože se nikdo moc nehrnul k napsání článku, rozhodli jsme se to tentokrát pojmout lehce netradičně a tady můžete vidět výsledek. Příjemnou zábavu!
Po pečlivém zhodnocení celé akce, které proběhlo na jedné ze schůzek - formou kreslení největších zážitků z akce se zjistilo, že ač program byl velice pestrý, tak děcka nejvíce zaujaly tyto možná trochu podivuhodné věci:
1. hlídací srna alias pejsek, který za své představení následně schytal zaslouženou pepřovou sprchu přímo do obličeje, což ho vystrašilo natolik, že se našeho bojového programu rozhodl již dále nezúčastňovat
2. gulášek, během jehož konzumace se zjistil fakt, že rčení: poctivého nepálí, není úplně pravdivé :-), však Standa věděl, proč píše do informací o akci - JEN NE OSTRÝ :))
3. noční túry směr kadiboudy (Verča o tom ví své, byla přece dvakrát :-)) sklidily větší úspěch než azimuťák - na ten šli všichni jako šneci, zato v noci do kadiboud se celá posádka řídila heslem: Když musíš, tak musíš...jen jim za patama bahno stříkalo...
velký úspěch sklidila také hra Čínské bistro, díky které jsme se naučili jíst lentilky čínskými hůlkami - více o tom dole.
A nyní pár dojmů od účastíků zájezdu (pokud máte pomalé připojení, vyčkejte prosím, než se obrázky načtou - chtěla jsem je sem dát v takové kvalitě, aby byly čitelné texty, které obsahují, po kliknutí na obrázek se otevře v plné velikosti...)
Po roce jsme se letos opět vydali na víkendovou akci na Melečku. A protože se nikdo moc nehrnul k napsání článku, rozhodli jsme se to tentokrát pojmout lehce netradičně a tady můžete vidět výsledek. Příjemnou zábavu!
Po pečlivém zhodnocení celé akce, které proběhlo na jedné ze schůzek - formou kreslení největších zážitků z akce se zjistilo, že ač program byl velice pestrý, tak děcka nejvíce zaujaly tyto možná trochu podivuhodné věci:
1. hlídací srna alias pejsek, který za své představení následně schytal zaslouženou pepřovou sprchu přímo do obličeje, což ho vystrašilo natolik, že se našeho bojového programu rozhodl již dále nezúčastňovat
2. gulášek, během jehož konzumace se zjistil fakt, že rčení: poctivého nepálí, není úplně pravdivé :-), však Standa věděl, proč píše do informací o akci - JEN NE OSTRÝ :))
3. noční túry směr kadiboudy (Verča o tom ví své, byla přece dvakrát :-)) sklidily větší úspěch než azimuťák - na ten šli všichni jako šneci, zato v noci do kadiboud se celá posádka řídila heslem: Když musíš, tak musíš...jen jim za patama bahno stříkalo...
velký úspěch sklidila také hra Čínské bistro, díky které jsme se naučili jíst lentilky čínskými hůlkami - více o tom dole.
A nyní pár dojmů od účastíků zájezdu (pokud máte pomalé připojení, vyčkejte prosím, než se obrázky načtou - chtěla jsem je sem dát v takové kvalitě, aby byly čitelné texty, které obsahují, po kliknutí na obrázek se otevře v plné velikosti...)
A na závěr ještě pár postřehů ke hře Čínské bistro:
Sledovala jsem další průběh hry. V jednom okamžiku do mě dloubla Katka: "Koukej!" a ukázala nenápadně směrem ke Kubovi. Kuba byl "rozložený" na stolní desce. Hlavu položenou na předloktí a ten pohled, ten stál za to. Oči upřeně civěly na talíř s lentilkama a úspěšného hráče. V jeho tváři se zračila bezradnost a lítost nad tím, jak lentilky nekompromisně mizí v útrobách protihráče.
Nejvíce mě u této hry zaujala Ilča. Vždy, když jí padla 6, vyskočila radostí, dupla s výkřikem "Zase 6!" a utíkala vyrazit od korýtka protihráče, ve snaze uhájit co nejvíce barevných lentilek pro sebe.
No, kdo nebyl, zaváhal. I přesto, že akce možná pro některé byla lehce bojová, počet lidí na konci zůstal konstantní. Bylo to super!
Článek dala dohromady za pomoci všech účastníků Ilona Ševčíková
Sledovala jsem další průběh hry. V jednom okamžiku do mě dloubla Katka: "Koukej!" a ukázala nenápadně směrem ke Kubovi. Kuba byl "rozložený" na stolní desce. Hlavu položenou na předloktí a ten pohled, ten stál za to. Oči upřeně civěly na talíř s lentilkama a úspěšného hráče. V jeho tváři se zračila bezradnost a lítost nad tím, jak lentilky nekompromisně mizí v útrobách protihráče.
Nejvíce mě u této hry zaujala Ilča. Vždy, když jí padla 6, vyskočila radostí, dupla s výkřikem "Zase 6!" a utíkala vyrazit od korýtka protihráče, ve snaze uhájit co nejvíce barevných lentilek pro sebe.
No, kdo nebyl, zaváhal. I přesto, že akce možná pro některé byla lehce bojová, počet lidí na konci zůstal konstantní. Bylo to super!
Článek dala dohromady za pomoci všech účastníků Ilona Ševčíková
SIT ON TOP Pístovice
Dne 11.4.2015 se členové oddílu společně s členy Keškatýmu zúčastnili historicky 1. závodu Sit on topů(SOT) v Pístovicích u Výškova.
Akce proběhla díky lhostejnosti a nezodpovědnosti některých jedinců v malém počtu, ale proběhla přesto, a to za krásného počasí.
Akce se za ČČ zúčastnili: Vojtěch Šimera, Markéta Šimerová, Petr Kopřiva, Ondřej Palyza, a David Kurzica.
A jak to dopadlo?
Výsledky si můžete přečíst zde: klikni
Dne 11.4.2015 se členové oddílu společně s členy Keškatýmu zúčastnili historicky 1. závodu Sit on topů(SOT) v Pístovicích u Výškova.
Akce proběhla díky lhostejnosti a nezodpovědnosti některých jedinců v malém počtu, ale proběhla přesto, a to za krásného počasí.
Akce se za ČČ zúčastnili: Vojtěch Šimera, Markéta Šimerová, Petr Kopřiva, Ondřej Palyza, a David Kurzica.
A jak to dopadlo?
Výsledky si můžete přečíst zde: klikni
Markéta si odvezla 3. místo,
25. 4. 2015 Pohár Sit On Topu v Opavě
Účast byla překvapivě oproti pístovicím nižší a příchozí byli odměněni nádherným počasím. Gratuluji Maki za 1. místo v kategorii dívek. a Amálce za účast. Rovněž Petr nastoupil a sbíral další zkušenosti. Výsledky opět na www.sitontop.webnode.cz
Kategorii žen zastupovaly Ilona s Adélou, Veterány podruhé má maličkost. další soutěž proběhne po dnu dětí ve Cvrčovicích.31. 5 .20105
Pohár pokračuje 3 závodem ve Cvrčovicích,
Účast byla překvapivě oproti pístovicím nižší a příchozí byli odměněni nádherným počasím. Gratuluji Maki za 1. místo v kategorii dívek. a Amálce za účast. Rovněž Petr nastoupil a sbíral další zkušenosti. Výsledky opět na www.sitontop.webnode.cz
Kategorii žen zastupovaly Ilona s Adélou, Veterány podruhé má maličkost. další soutěž proběhne po dnu dětí ve Cvrčovicích.31. 5 .20105
Pohár pokračuje 3 závodem ve Cvrčovicích,
Májová Opava 2015
V pátek dne 1.5.2015 proběhl 15. ročník vodáckoturistické akce. Počet účastníků-9. Za Černého čápa se zúčastnil David Kurzica, za Klub přátel Černého čápa Matěj Kolář, zbytek tvořili členové Keškatýmu a žáci ZŠ Slavkov. Přivezli jsme si zjištění, že na Opavě řádí bobříci. A Matěj pro změnu zkušenost se záludnosti Opavy:)).
V pátek dne 1.5.2015 proběhl 15. ročník vodáckoturistické akce. Počet účastníků-9. Za Černého čápa se zúčastnil David Kurzica, za Klub přátel Černého čápa Matěj Kolář, zbytek tvořili členové Keškatýmu a žáci ZŠ Slavkov. Přivezli jsme si zjištění, že na Opavě řádí bobříci. A Matěj pro změnu zkušenost se záludnosti Opavy:)).
Schůzka 4.5.2015
Účasti 4 členů sice nic moc ale množstvím vykonané práce hodnotím na výbornou, provedli jsme odpavoukování boxu lodí, malou reorganiaci a úklid. Za odměnu se členové zůčastní zítřejší plavy se skupinou vodáků z Opavy do Kravař v rámci vodáckého výcviku. Všem děkuji
Účasti 4 členů sice nic moc ale množstvím vykonané práce hodnotím na výbornou, provedli jsme odpavoukování boxu lodí, malou reorganiaci a úklid. Za odměnu se členové zůčastní zítřejší plavy se skupinou vodáků z Opavy do Kravař v rámci vodáckého výcviku. Všem děkuji
1. ročník poháru SitOnTop byl ukončen v září v Pistovicích, kde proběhlo i vyhlášení celkových výsledků za uplynulý ročník, Na 1. místě se v kategorii žákyň umístila Markéta Šimerová - Maki a zároveň si domů odvezla jednu z hlavních cen - Sitontop Pelikan, gratulujeme, na 2.místě se umístila Amálie Zapletalová, počkej Ami, až trochu vyrosteš, nandáš jim to. V kategorii žáků se na 2. místě umístil Jaromír Baroň z Keškatýmu, bylo to o fous Jaromíre,v kategorii žen se na 2. místě umístila Adéla Zapletalová, Gratulujeme rovněž, V kategorii mužů jsme zastoupení neměli :((
|
Přez zimní období jsme trénovali v opavském bazénu eskymáky, Ondra s Tomem pilovali a Báře s Keškatýmu se podařilo zdolat nástrahy EO a začít zvedat. Chlapcům se pilování vyplatilo, Tom zvedá na obě strany i bez pádla, Ondra na jistotu, ale to se počítá. Na přeboru MSK EO v Krnově obsadil Tom 3. místo. Týden před tím se na opavském bazénu umístil na 2. místě, Je vidět, že trening přinesl výsledky, gratuluji všem.
|
1. Dubnovou sobotu jsme vpluli do letošní vodácké sezony na Ostravici, přivátalo nás krásné počasí, jen vody pustili méně, škoda že se akce zúčastnili pouze 2, slovy - DVA členové oddílu Dan a Markéta, nevím na co ostatní čekali, protože následující akce se uskutečnila za chladného počasí plného deště na Otvírání Moravice dne 9.4. 2016. Kromě členů čč se připojila i Bára z Keškatýmu, všichni pluli na kajacích, a horní úsek z Kružberku do Podhradí zvládli bez pádu.
16.4.2016 se uskutečnil 1. závod letošního seriálu Sit On topu v Pístovicích za slušného počasí, Gratuluji všem co skončili na"bedně" a ti kteří získali "bramboračku" musí na sobě zapracovat. Další závod se uskuteční v Opavě 30.4.2016, předpokládám tedy větší účast.I zde se přidali Jaromír Baroň a Bára Burkartová z Keškatýmu.
16.4.2016 se uskutečnil 1. závod letošního seriálu Sit On topu v Pístovicích za slušného počasí, Gratuluji všem co skončili na"bedně" a ti kteří získali "bramboračku" musí na sobě zapracovat. Další závod se uskuteční v Opavě 30.4.2016, předpokládám tedy větší účast.I zde se přidali Jaromír Baroň a Bára Burkartová z Keškatýmu.
Ták a v tuto chvíli máme za sebou 2. závod Sitontopu, počasí excelentní, trať se pořadateli líbila, co více si přát, i občerstvení, které zajistil pro všechny účastníky Svaz vodáků Moravy a Slezska, přišlo po soutěži vhod, opět jsme si zajistili důležité body v boji o Sit on topa.
Další závod je na programu 29.5. v neděli ve Cvrčovicích, v programu je sprint, slalom a střelba, což znamená, že i tu budeme trénovat, máme měsíc.
Další závod je na programu 29.5. v neděli ve Cvrčovicích, v programu je sprint, slalom a střelba, což znamená, že i tu budeme trénovat, máme měsíc.
Májová Opava 2016
Rok se opět sešel s rokem a oddíl stojí před úkolem zdolat nástrahy 18 kilometrové etapy z Úvalna do Opavy, Louka před hranicí je rozbitá, projíždíme most, parkujeme v polské Branici, jak se ukázalo, je osud i lepší přístup na řeku, vyplouváme, počasí se cestou vybírá a začíná svítit slunce, 1. stupeň včetně kajakářů zdoláváme bez ztráty "desítky".Jez u Boboluszki jede Marek, ostatní přešoupávají lodě pod jez. V Holasovicích je už nový most do Polska. Mlýn Herber krade vodu, čekají 2 mělčiny, po 500 metrech jí opět vrací do koryta a doplouváme k loděnici. Vypluli jsme v 10:30, přistáli jsme v 15:00, průtok 4 kubíky, nic moc ale ještě se to dalo. Plavba beze ztrát, žádný úraz tedy vše tak jak má být.
Účast 2x C2 a 6xK1
Rok se opět sešel s rokem a oddíl stojí před úkolem zdolat nástrahy 18 kilometrové etapy z Úvalna do Opavy, Louka před hranicí je rozbitá, projíždíme most, parkujeme v polské Branici, jak se ukázalo, je osud i lepší přístup na řeku, vyplouváme, počasí se cestou vybírá a začíná svítit slunce, 1. stupeň včetně kajakářů zdoláváme bez ztráty "desítky".Jez u Boboluszki jede Marek, ostatní přešoupávají lodě pod jez. V Holasovicích je už nový most do Polska. Mlýn Herber krade vodu, čekají 2 mělčiny, po 500 metrech jí opět vrací do koryta a doplouváme k loděnici. Vypluli jsme v 10:30, přistáli jsme v 15:00, průtok 4 kubíky, nic moc ale ještě se to dalo. Plavba beze ztrát, žádný úraz tedy vše tak jak má být.
Účast 2x C2 a 6xK1
Pauza na jezu v Boboluszki, pod jezem na březích pěkný binec, námět na vodáckou ekoplavbu, nebo geocitoevent
Mára pří doskoku do válečku.
Nový most v Holasovicích
Divoké OrliceV uplynulé sezoně 2016 jsme se zůčastnili 2. ročníku serie závodů SItOnTop, Českého poháru vodáků na Sázavě, na Hamerském potoce, a přeboru Msk v eskymování.
Kromě splutí Opavy se uskutečnilo tradiční splutí Ostravice, Moravice,Divoké Orlice. V létě se uskutečnila miniexpedice na řeku UNU v Bosně, v závěru léta pak splutí řeky Salzy v Rakousku
Kromě splutí Opavy se uskutečnilo tradiční splutí Ostravice, Moravice,Divoké Orlice. V létě se uskutečnila miniexpedice na řeku UNU v Bosně, v závěru léta pak splutí řeky Salzy v Rakousku
Splutí Salzy se zúčastnili:
Dan Kašpárek, Barbora Burkartová
a Ondřej Palyza
Dan Kašpárek, Barbora Burkartová
a Ondřej Palyza
co nám přinese rok 2016 - 2017 ??
. Skončil seriál 2. ročníku závodů SitOnTop, ze kterého si odnesli celkové prvenství ve své kategorii Ondřej Palyza a Markéta Šimerová, V první říjnovém víkendu se Markéta a jarek zúčastnili českého poháru vodáků na Hamerském potoce, rozběhli se schůzky na loděnici, kde se uklízelo, vařilo a hlavně jezdilo na vodě, v 1. listopadové sobotě začala opět škola eskymování na Bazénu vc Opavě, nadále pokračuje spolupráce s Klubem přátel černého čápa a Svazem vodáků Moravy a Slezska. V září jsme využili vypouštění přehrady Kružberk a spluli si podzimní Moravici.
Koncem listopadu se uskutečnilo víkendové soustředění na Melečku, v momentě kdy mě weebly umožní přístup a doplnění podám informace, jak to vše bylo.
Koncem listopadu se uskutečnilo víkendové soustředění na Melečku, v momentě kdy mě weebly umožní přístup a doplnění podám informace, jak to vše bylo.
Mimořádná listová schůzka na loděnici 11.12.2016
Dne 11.12.2016 se uskutečnila listová schůzka s cílem shrábnout listí na zem spadlé, z......ze stromů samozřejmě, v programu bylo i rozdělání ohně a příprava jídla v alobalu. Zpestřením byla i střelba ze vzduchových zbraní, seznámení z různými typy včetně revolveru. Až na vítr, který zhatil plány na shrabání listí se schůzka podařila. No, funkční hrábě s podzimem odpochodovaly s pracovníky SVČ patrně na Husovku, tak že v podstatě ani nebylo čím pořádně hrabat.
Přebor Moravskoslezského kraje v eskymování 4.3.2017 KRNOV
Zúčastnili se: Barbora Burkartová, Markéta Šimerová, Ondřej Palyza, Kateřina Pírková, Ilona Ševčíková, Stanislav Beneš, Počasí takřka jarní, sluníčko a teplo
Na snímku Maki na bedně - 3. místo v dorostenkách, gratuluji.
Další umístění v kategorii žen: 1. Katka Pírková, 2. Ilona Ševčíková.
No a my zbylí zabojujeme příští rok.
Na snímku Maki na bedně - 3. místo v dorostenkách, gratuluji.
Další umístění v kategorii žen: 1. Katka Pírková, 2. Ilona Ševčíková.
No a my zbylí zabojujeme příští rok.
Seznamovačka s Axiomem nedopadla podle
mých představ, vyhrál axiom na body :)) no co se
dá dělat.
mých představ, vyhrál axiom na body :)) no co se
dá dělat.
S narychlo půjčenou loďkou se vedlo podstatně lépe
6.3. Listová schůzka na loděnici.
1. letošní schůzka na loděnici, počasí vyšlo, a plná
účast, to zde dlouho nabylo, děkujeme si všichni
navzájem za provedenou práci. Schůzky se
zúčastnili tentokrát všichni členové, děkuji.
1. letošní schůzka na loděnici, počasí vyšlo, a plná
účast, to zde dlouho nabylo, děkujeme si všichni
navzájem za provedenou práci. Schůzky se
zúčastnili tentokrát všichni členové, děkuji.
Dne 12.3. se uskutečnila 1. jarní rozplavba na řece Opavě v úseku Holasovice- loděnice, vody bylo akorát, žádný zátaras takže kromě 1 Dánova břehuláka to byla cvičná plavba na jistotu, za 2 hoďky jsme byli dole, Plavby se zůčastnila Bára, Maki, Dan a David(rádio) Bohužel jsem nikdo neměli nic na fotky tak tentokrát bez obrázků.
Dne 13.3.2017 proběhla další " listová" schůzka na loděnici, prováděl se úklid padlého podzimního listí, Pomohla tentokrát i Adéla,díky, Zhruba je to pryč, na loděnici zůstala ještě fůra práce. Dále se zapojila Bára, Dan a Omar.
První jarní neděle na Opavě 26. 3. 2017
Vzhledem k odvolání řady akcí ze strany povodí Odry jsme využili pěkného stavu na naší domácí řece a vydali se z Opavy po proudu do Kravař, plavba díky stavu pěkně ubíhala a za 2,5 hoďky jsme přistávali ve Dvořisku, nutno dodat, že podél břehů je opět pěkný svinčík, Svítilo Slunce, teplo však moc nebylo, foukal studený větřík od severu. Maki si testla daggera Showdowna.
A takto dopadla naše účast v dalším ročníku vodácké soutěže
SitOnTop 2017
Žačky starší: Markéta Šimerová 2. místo
Žáci starší: Dan Kašpárek 1. místo, Odra Palyza 2. místo, Šimon Benš 3. - 4. místo
Juniorky: Barbora Burkartová 1. místo
Junioři. Jaromír Baroň 1. místo
Ženy: Ing.Ševčíková Ilona 1. místo
Mgr.Pírková Kateřina 3.místo
Muži: Filip Mocek 4. místo
Veteráni ml.: Bc.Beneš Stanislav 2. místo
SitOnTop 2017
Žačky starší: Markéta Šimerová 2. místo
Žáci starší: Dan Kašpárek 1. místo, Odra Palyza 2. místo, Šimon Benš 3. - 4. místo
Juniorky: Barbora Burkartová 1. místo
Junioři. Jaromír Baroň 1. místo
Ženy: Ing.Ševčíková Ilona 1. místo
Mgr.Pírková Kateřina 3.místo
Muži: Filip Mocek 4. místo
Veteráni ml.: Bc.Beneš Stanislav 2. místo
Účast na vodáckých expedicích:
Markéta Šimerová - Vrbas, UNA, Bosna a Hercegovina
Dan Kašpárek, David Kurzica, Barbora Burkartová - Moll Rakousko
Účast členů v Českém poháru vodáků:
ČPV Sázava: Barbora Burkartová, Dan Kašpárek, Markéta Šimerová
ČPV Hameráček: David Kurzica
Markéta Šimerová - Vrbas, UNA, Bosna a Hercegovina
Dan Kašpárek, David Kurzica, Barbora Burkartová - Moll Rakousko
Účast členů v Českém poháru vodáků:
ČPV Sázava: Barbora Burkartová, Dan Kašpárek, Markéta Šimerová
ČPV Hameráček: David Kurzica
V prosinci 2017 se uskutečnilo zimní soustředění oddílu na srubu v Melečku
Bylo nebylo, dávno tomu (už to jsou přece jen skoro 3 měsíce od konání celé akce). Za devatero kopci, devatero zatáčkami, devatero obrubníky a devatero lesy se nachází obec Žimrovice. Nedaleko této obce stojí uprostřed lesů na souřadnicích 49°51´10.155 N, 17°48´45.241 E chata Meleček, která se stala na tři dny naším útočištěm. Akce se zúčastnily tyto osoby: Bára Burkartová, Dan Kašpárek, David Kurzica neboli Rádio, slečna Markéta Šimerová v plné zbroji, hošánek Tomášek s děvenkou Ilonkou a nesmíme zapomenout ani na mladou paní Katku Pírkovou (Halaškovou).
Tato sestava se však na chatu Meleček nedostala jen tak lážo plážo. Samotná cesta byla velice strastiplná a plná všelijakých nebezpečenství. Celá sestava šla pěšky ze Žimrovic, kam je zavezl hodný Standa. Pouze děvenka Ilonka s hošánkem Tomáškem jako vždy nestíhali a dopravili se samostatně. Už při samotné cestě na místo je čekala náročná zkouška ve formě sněhových závějí. Jeden kopec museli vyjíždět na třikrát, avšak na třetí pokus se zadařilo a k chatičce se jim podařilo dojet, pozdě, ale přece. To už tam dávno byli ostatní členové sestavy, takže všichni na chvíli zajásali, že už je sestava kompletní, neboť děvenka Ilonka s hošánkem Tomáškem měli klíče od chaty. Ale radost je brzy přešla, protože po odemčení chaty zjistili, že uvnitř není žádné dřevo a po stolech je roztahaný nepořádek od myší.
Toto je však nemohlo zaskočit, takže se chopili čelovek, sekyrek a pilek a vyrazili do potemnělého lesa na dřevo. Tímto byl zpečetěn celovečerní program na pátek. Hošánci a děvenky se však sekyrkami a pilkami oháněli statečně, následně se jim dokonce i podařilo odemknout dvířka od plynu, takže mladé paní Katce nic nebránilo ve vaření čaje a večeře.
Chudák David utrpěl lehký nervový otřes, neboť mu myšky vlezly do batohu a prokousaly se mu do balíčku bonbónů a čokolády. I když jim následně bylo učiněno zadost a všechno jídlo z batohů vytaženo, bonbónům a čokoládě už nebylo pomoci a musely být poslány hladovým dětem do Afriky. David se po zbytek akce velice trápil, neboť mladá paní Kateřina podcenila situaci, a vzala na celý víkend jen 1 kg cukru pro celé osazenstvo chaty dohromady. Následovalo hraní hry Activity.
Poté už se šlo na kutě, aby všichni byli dorůžova vyspaní na další den, který byl ve znamení biatlonu. Ráno nás vzbudilo sekání třísek na oheň, takže jsme odhodili pokrývky a po snídani vyběhli si užít trochu válení v trochu jiné pokrývce, a to sněhové. Když se všichni dostatečně vyblbli se sněhem, následoval těžký závod v běhání spojeném s koulováním a střílením ze vzduchovky. Po skončení závodu jsme ještě chvíli venku stříleli ze vzduchovky, následoval oběd a odpolední procházka do Žimrovic, neboť člen osazenstva Bára musela odjet už v sobotu. Cestou byly vyhlášeny výsledky závodu, místo stupňů vítězů byly použity kanalizační skruže naskládané na sobě, ale tato skutečnost rozhodně našemu biatlonovému závodu nemohla ubrat na vážnosti a lidem stojícím na skružích na pocitu důležitosti. Cestou ze Žimrovic se šlo proti proudu Melečku a celou cestu se blblo se sněhem, čím víc sněhu měl člověk za krkem, tím vydařenější odpoledne.
Po příchodu zpět na chatu následovala večeře a poté se ještě řezaly zbytky dřeva, stejně jako v každé volné chvilce, během celého víkendu. Následovala večeře, hraní na kytaru, zpívání a zlatý hřeb večera - trdelník. Protože už bylo pozdě a nikomu se nechtělo ven, do tmy a do zimy a rozdělávat venku oheň z mokrého dřeva, trdelník nakonec mladá paní Kateřina upekla na kamnech ve formě placek, máslem pomazala, skořicí s cukrem posypala a všem pod natěšené nosy dala. Tak nám trdelník padnul do chřtánu a osazenstvo chaty mohlo následně zalehnout a usnout spánkem spravedlivých a snít o tomto výborném kuchařském počinu.
Poslední den už se dělaly jen samé bohulibé činnosti ve smyslu úklidu chaty a okolí. Chata byla oproti předešlému stavu uklizena pečlivě, přepečlivě a následoval zběsilý úprk na autobus. Děvenka Ilonka s hošánkem Tomáškem celé dopoledne trnuli strachy, jestli se jim podaří prorazit sněhové závěje a přitom neprorazit olejovou vanu plechového miláčka a z chaty odjet, ale nebojte se děti, vše dobře dopadlo a tak naší sestavě nic nebrání příště vyrazit znova.
Tato sestava se však na chatu Meleček nedostala jen tak lážo plážo. Samotná cesta byla velice strastiplná a plná všelijakých nebezpečenství. Celá sestava šla pěšky ze Žimrovic, kam je zavezl hodný Standa. Pouze děvenka Ilonka s hošánkem Tomáškem jako vždy nestíhali a dopravili se samostatně. Už při samotné cestě na místo je čekala náročná zkouška ve formě sněhových závějí. Jeden kopec museli vyjíždět na třikrát, avšak na třetí pokus se zadařilo a k chatičce se jim podařilo dojet, pozdě, ale přece. To už tam dávno byli ostatní členové sestavy, takže všichni na chvíli zajásali, že už je sestava kompletní, neboť děvenka Ilonka s hošánkem Tomáškem měli klíče od chaty. Ale radost je brzy přešla, protože po odemčení chaty zjistili, že uvnitř není žádné dřevo a po stolech je roztahaný nepořádek od myší.
Toto je však nemohlo zaskočit, takže se chopili čelovek, sekyrek a pilek a vyrazili do potemnělého lesa na dřevo. Tímto byl zpečetěn celovečerní program na pátek. Hošánci a děvenky se však sekyrkami a pilkami oháněli statečně, následně se jim dokonce i podařilo odemknout dvířka od plynu, takže mladé paní Katce nic nebránilo ve vaření čaje a večeře.
Chudák David utrpěl lehký nervový otřes, neboť mu myšky vlezly do batohu a prokousaly se mu do balíčku bonbónů a čokolády. I když jim následně bylo učiněno zadost a všechno jídlo z batohů vytaženo, bonbónům a čokoládě už nebylo pomoci a musely být poslány hladovým dětem do Afriky. David se po zbytek akce velice trápil, neboť mladá paní Kateřina podcenila situaci, a vzala na celý víkend jen 1 kg cukru pro celé osazenstvo chaty dohromady. Následovalo hraní hry Activity.
Poté už se šlo na kutě, aby všichni byli dorůžova vyspaní na další den, který byl ve znamení biatlonu. Ráno nás vzbudilo sekání třísek na oheň, takže jsme odhodili pokrývky a po snídani vyběhli si užít trochu válení v trochu jiné pokrývce, a to sněhové. Když se všichni dostatečně vyblbli se sněhem, následoval těžký závod v běhání spojeném s koulováním a střílením ze vzduchovky. Po skončení závodu jsme ještě chvíli venku stříleli ze vzduchovky, následoval oběd a odpolední procházka do Žimrovic, neboť člen osazenstva Bára musela odjet už v sobotu. Cestou byly vyhlášeny výsledky závodu, místo stupňů vítězů byly použity kanalizační skruže naskládané na sobě, ale tato skutečnost rozhodně našemu biatlonovému závodu nemohla ubrat na vážnosti a lidem stojícím na skružích na pocitu důležitosti. Cestou ze Žimrovic se šlo proti proudu Melečku a celou cestu se blblo se sněhem, čím víc sněhu měl člověk za krkem, tím vydařenější odpoledne.
Po příchodu zpět na chatu následovala večeře a poté se ještě řezaly zbytky dřeva, stejně jako v každé volné chvilce, během celého víkendu. Následovala večeře, hraní na kytaru, zpívání a zlatý hřeb večera - trdelník. Protože už bylo pozdě a nikomu se nechtělo ven, do tmy a do zimy a rozdělávat venku oheň z mokrého dřeva, trdelník nakonec mladá paní Kateřina upekla na kamnech ve formě placek, máslem pomazala, skořicí s cukrem posypala a všem pod natěšené nosy dala. Tak nám trdelník padnul do chřtánu a osazenstvo chaty mohlo následně zalehnout a usnout spánkem spravedlivých a snít o tomto výborném kuchařském počinu.
Poslední den už se dělaly jen samé bohulibé činnosti ve smyslu úklidu chaty a okolí. Chata byla oproti předešlému stavu uklizena pečlivě, přepečlivě a následoval zběsilý úprk na autobus. Děvenka Ilonka s hošánkem Tomáškem celé dopoledne trnuli strachy, jestli se jim podaří prorazit sněhové závěje a přitom neprorazit olejovou vanu plechového miláčka a z chaty odjet, ale nebojte se děti, vše dobře dopadlo a tak naší sestavě nic nebrání příště vyrazit znova.
Přebor MSK v eskymování Krnov 10.3.2018
Zúčastnili se:
Amálie Zapletalová, Adéla Zapletalová, Ilona Ševčíková, Barbora Burkartová,Markéta Šimerová, Stanislav Beneš
Amálka 1. místo v kategorii, Ilona 1. místo v kategorii, Adéla 3. místo v kategorii, Markéta 2. místo v kategorii, gratuluji. Opava se neztratila.
Amálie Zapletalová, Adéla Zapletalová, Ilona Ševčíková, Barbora Burkartová,Markéta Šimerová, Stanislav Beneš
Amálka 1. místo v kategorii, Ilona 1. místo v kategorii, Adéla 3. místo v kategorii, Markéta 2. místo v kategorii, gratuluji. Opava se neztratila.
Otvírání Moravice 8.4.2018.
Po dlouhé dobhě se opět vydařila, díky počasí a absťáku všech co mají vodu v krvi, Za velkopočasí jsme spluli úsek na Moravici. Podhradí - Branecký jez 20 km, za čež si všichni členové dle pravidel připisují 20 bodů za km, 10 bodů za řeku a Malina navíc 5 bodů za 1. bojového eskymáka
Účastnili se: Amálka Zapletalová, Marek Škývara, Dan kašpárek, David Kurzica, Bára Burkartová,Markéta Šimerová, z KPČČ Adéla Zapletalová, Stanislav Beneš,Kateřina Pírková,
Oddíloví hosté: Pan Petr Škývara, paní Blanka Kiedrňová a Štěpán Kiedroň, František Schvanhauser, Matouš Pírek.
Vypluli jsme ve 14:00, dopluli do cíle v 18:00 s 30 minutovou zastávkou na Žimrovickém jezu.
Účastnili se: Amálka Zapletalová, Marek Škývara, Dan kašpárek, David Kurzica, Bára Burkartová,Markéta Šimerová, z KPČČ Adéla Zapletalová, Stanislav Beneš,Kateřina Pírková,
Oddíloví hosté: Pan Petr Škývara, paní Blanka Kiedrňová a Štěpán Kiedroň, František Schvanhauser, Matouš Pírek.
Vypluli jsme ve 14:00, dopluli do cíle v 18:00 s 30 minutovou zastávkou na Žimrovickém jezu.
Trening Černého čápa 9.4.2018
Dne 9.4. se po otvírání Moravice uskutečnil trening na řece Opavě za skoro letního počasí, 24 st.C. Splul se úsek 3 km, Marek vyzkoušel topa na tekoucí řece, ke spokojenosti. Všichni členové si do soutěže připisují 5 bodů za účast na treningu. Marek, Dan, David Mali, Bára z KPČČ- Adéla.
Výprava na Malou Vodu 22.4.2018
Malá voda je vlastně kanál napájený vodou z Moravy, začínající v Litovli kde se různě rozvětvuje v samotném městě vytváří síť které se říká Hanácké Benátky, Nástupním místem je parkoviště u rybářského svazu odsud se pluje směrem k Olomouci u Hynkova se Malá Voda vlévá opět do Moravy.
od jezu pokračuje rameno s názvem Mlýnský Potok, který se opět v Olomouci vlévá do Moravy poté co proteče Horkou, Hejčínem a parkem pod historickým centrem Olomouce. Jedná se o klidnou romantickou plavbu minimálně až do Březové kousek pod březovou se odbočuje skrze stavidla vlevo do dalšího ramena,které měří asi 2 km. Tam začíná buš. Málo vody, padlé kmeny, mělčiny, kousek od Hynkova se voda vrací a k jezu je to skok.
Onoho dne se vydala 4členná skupina - Bára, Markéta, Marek a Standa na plavbu. Na tomto toku našly využití SitOnTopy, doporučuji.
Plavba začala ve 12:00, byla ukončena v 15:45 Úsek byl dlouhý 9km.
Malá voda je vlastně kanál napájený vodou z Moravy, začínající v Litovli kde se různě rozvětvuje v samotném městě vytváří síť které se říká Hanácké Benátky, Nástupním místem je parkoviště u rybářského svazu odsud se pluje směrem k Olomouci u Hynkova se Malá Voda vlévá opět do Moravy.
od jezu pokračuje rameno s názvem Mlýnský Potok, který se opět v Olomouci vlévá do Moravy poté co proteče Horkou, Hejčínem a parkem pod historickým centrem Olomouce. Jedná se o klidnou romantickou plavbu minimálně až do Březové kousek pod březovou se odbočuje skrze stavidla vlevo do dalšího ramena,které měří asi 2 km. Tam začíná buš. Málo vody, padlé kmeny, mělčiny, kousek od Hynkova se voda vrací a k jezu je to skok.
Onoho dne se vydala 4členná skupina - Bára, Markéta, Marek a Standa na plavbu. Na tomto toku našly využití SitOnTopy, doporučuji.
Plavba začala ve 12:00, byla ukončena v 15:45 Úsek byl dlouhý 9km.
Vzhledem k extrémně suchému létu se neuskutečnily žádné plánované akce, proběhlo pouze splutí Moravice v červnu a v září.
Zúčasnili jsme se celého ročníku S.O.T.
Vítězové v kategoriích: Markéta Šimerová - st.žákyně- příšte juniorky, Barbora Burkartová - juniorky, příště ženy, David Kurzica - junioři
začal nový školní rok, odešli: Marek Škývara, Dan Kašpárek
Přišli: Adéla Vaňková, Vít Vaněk.
Zúčasnili jsme se celého ročníku S.O.T.
Vítězové v kategoriích: Markéta Šimerová - st.žákyně- příšte juniorky, Barbora Burkartová - juniorky, příště ženy, David Kurzica - junioři
začal nový školní rok, odešli: Marek Škývara, Dan Kašpárek
Přišli: Adéla Vaňková, Vít Vaněk.
Jarní Odra 2019
Dne 17.3. 2019 se po dlouhé době vytvořily na horní Odře ideální podmínky pro plavbu, nezaváhali jsme, Dlouho jsme zde nebyli a tak dojezd na start byl chvíli dílem nejistoty, ale nakonec vše vyšlo jak bylo naplánováno včetně vynikajícího počasí. Svůj první start na řece vykonal Lukáš David na C2 dále se na C2 připojili Vít a Adéla Vaňkovi s rodiči Hankou a Mirkem. Na Kajacích pluli Ilona, Dan Kašpárek , p. Šamárek a David Kurzica. po trase jsme byli nuceni přenést nedaleko od startu padlý smrk napříč celým korytem. C dvojky sem tam vylévaly vodu. V Jakubčovicích kousek od cíle pod jezem při nastupování zdrhla mužské posádce rodiny Vaňků Samba a tak v cíli bylo o vzrůšo postaráno. Vše mělo dobrý konec.
Odílové otvírání Opavy 24.3.2019
Přesně za týden jsme uskutečnili oddílové otvírání Opavy, V řece byla voda akorát na kánoe a kajaky a tak Lukáš uskutečnil svou 1. plavbu po řece v kajaku. Ilona tentokrát vzala za vděk kánoi, Tomáš si vzal kajak, dále na kajaku. Dále se s 20 km v kajaku poprala Bára.
Časově nám to drobet zkomplikoval Tomáš protože se 2x koupal. Svou odvahu Lukáš prokázal hned na 1. stupni pod Úvalnem a podruhé na Jezu u polské Boboluški.
Časově nám to drobet zkomplikoval Tomáš protože se 2x koupal. Svou odvahu Lukáš prokázal hned na 1. stupni pod Úvalnem a podruhé na Jezu u polské Boboluški.
Svému osudu v jedné tůni neunikl ani Lukáš který poprvé zjistil jak rychle může být hlavou dole. Tato zkušenost se mu sešla i za týden na Ostravici.
Po létech jsme se sešli i na Jarní ostravici, panovalo slunečné počasí, vody pustilo povodí méně, ale to vůbec nevadilo, protože jsme vytáhli Lukáše na jeho první WW-II samozřejmě v kajaku, Dodala si odvahu i Bára, přišla i Markéta a dále mezi nás z daleké Hané zavítala Katka a na C dvojce se s nástrahami Ostravice poprali společně p. David na zadáku a p. Dokoupilová na háčku, po Trase nás hlídal i Tomáš Vojčík z Krnova. Nebudu se zdržovat, vše vyšlo úplně přesně a 200 m. od cíle si na větévce zaplavala Markéta Lukáš a Tomáš.
Katka po seskoku z rampy
Maki pod rampou po seskoku, fakt je to Maki
Splutí Jihlavy z Mohelna 1.9.2019
Po několiletých plánech vyšla konstelace hvězd, vyšlo, počasí, voda a hlavně volno na to abychom se mohli zúčastnit plavby po řece Jihlavě z Mohelna do Ivančic. (příště budeme pokračovat přez Kounice do Cvrčovic.Pro všechny z nás to byla v tomto úseku prvoplavba, o řece, obtížnosti a okolí jsme věděli jen z doslechu. Úsek od přehrady je obtížností na úrovní Moravice a stejně tak okolím, A protože se nikomu nic nestalo, mohu konstatovat, že akce skončila úspěšně a lze jí doporučit pro příští léta.(Pozn.: Jen Lukáš to moc rozpádloval a opomněl zastavit, takže nakonci jsme jej hledali, našel se, on myslel...... :-)) )
Zamykání Moravice 2019
Stejně jako u Jihlavy se potkaly podmínky i u Moravice, proto jsme mohli začlenit do účasti i nově příchozí do oddílu, O Moravici je zde již mnoho záznamů a proto následuje pár obrázků pro dokreslení.
Zamykání vodácké turistické sezony Černého čápa na Opavě 13.10.2019
Babí léto vyšlo dokonale, proto jsme se rozhodli o zamknutí vody v říjnu 2019 v úseku Háj ve Slezsku - Jilešovice. Akce měla být pohodová, proto jsme eliminovali přenášení jezů, začali jsme pod jezem a skončili nad jezem v Jilešovicích.
Byť byl říjen , provázelo nás téměř letní počasí obdobně jako na Jihlavě a Moravici.
Byť byl říjen , provázelo nás téměř letní počasí obdobně jako na Jihlavě a Moravici.
A protože jsme se rozhodli pro akci suchá noha, rozebrali jsme si my starší nováčky na kánoe.
Na podzim a v zimě se už toho moc neudálo. V rámci školy eskymáckých obratů uspěl David Kurzica a na loňský rok navázal Vít Vaněk. V klubovně jsme hráli různé klubové hry, a taky jsme se naučili používat lezeckou techniku, s využitím improvizovaných prostředků i klasické výzbroje.
Sotvaže se začala vodácká sezona po zimních měsících rozbíhat, zasáhla nás 1. vlna nákazy coronaviru C-19 a bylo rozhodnuto, do prázdnin bylo po všem , už jsme se těšili na podzimní vodácké akce a je to tu znovu. za sezonu 2020 jsme stihli ukončit eskymování v bazénu, odjet dva zbývající závody SOT CUP a přivítat nové členy , a jak to vypadá, zatím tak nám i vodácká sezona skončí, no uvidíme.
uskutečnila se jen splutí Opavy, Moravice na jaře i na podzim, kterých se zůčastnili : Bára a David Kurzica, Na SOT CUPU byli: Maki, David Kurzica, Bára a David Slaný. Po prázdninách dorazili: David Slaný, Šárka Žůrková a její setra Lucie , Adélka a Jakub. Ohlásil se i Vít Vaněk, jenže si bacil na své pouti našel i jeho. Dále nepokračují David Balcar, Eliška Konečná, Přesto zůstávám optimistou. Díky viru v podstatě neproběhly ani závody českého poháru vodáků.
uskutečnila se jen splutí Opavy, Moravice na jaře i na podzim, kterých se zůčastnili : Bára a David Kurzica, Na SOT CUPU byli: Maki, David Kurzica, Bára a David Slaný. Po prázdninách dorazili: David Slaný, Šárka Žůrková a její setra Lucie , Adélka a Jakub. Ohlásil se i Vít Vaněk, jenže si bacil na své pouti našel i jeho. Dále nepokračují David Balcar, Eliška Konečná, Přesto zůstávám optimistou. Díky viru v podstatě neproběhly ani závody českého poháru vodáků.
Co načal virus, dokončila i příroda, v týdnu od 12 do 18. října pršelo a vylily se u nás řeky, do míry desetileté vody
Školní rok 2020-2021
Uskutečnily se 3 schůzky a konec, tento zápis pořizuji 26,ledna 2021 a uvolnění zatím v nedohlednu.
Nezbývá než čekat.
Uskutečnily se 3 schůzky a konec, tento zápis pořizuji 26,ledna 2021 a uvolnění zatím v nedohlednu.
Nezbývá než čekat.
Školní rok 2021 - 2022
Oddíl se naplno rozběhl v září 2021, do podzimu probíhaly schůzky na loděnici, zúčastnili jsme se 2. závodu Sit On Top cupu v Pístovicích a zamykání řeky Moravice. do vánoc jsme několikrát navštívili tělocvičnu, poté probíhaly schůzky v klubovně na Husovce.
tradičně na podzim proběhlo hrabání listí na loděnici, dokrytí střechy nad loděmi. od 1. listopadové soboty přibyla možnost potrénovat eskymácké obraty v bazénu (nakonec se to povedlo Vojtovi Sukeníkovi). Na jaře jsme se zúčastnili odemykání řeky Moravice, také probíhá nový ročník Sit On Top Cupu. tohoto se za oddíl zúčastňuje David, Hanka, Karolína a moje maličkost.15.5. jsme uskutečnili splutí Opavy v úseku Úvalno - Opava.
Oddíl se naplno rozběhl v září 2021, do podzimu probíhaly schůzky na loděnici, zúčastnili jsme se 2. závodu Sit On Top cupu v Pístovicích a zamykání řeky Moravice. do vánoc jsme několikrát navštívili tělocvičnu, poté probíhaly schůzky v klubovně na Husovce.
tradičně na podzim proběhlo hrabání listí na loděnici, dokrytí střechy nad loděmi. od 1. listopadové soboty přibyla možnost potrénovat eskymácké obraty v bazénu (nakonec se to povedlo Vojtovi Sukeníkovi). Na jaře jsme se zúčastnili odemykání řeky Moravice, také probíhá nový ročník Sit On Top Cupu. tohoto se za oddíl zúčastňuje David, Hanka, Karolína a moje maličkost.15.5. jsme uskutečnili splutí Opavy v úseku Úvalno - Opava.
Začátek plavby, na pozadí most na státní hranici s Polskem.
Vojta na řece
Další akcí je Sitontop cup ve cvrčovicích 28.5.2022
Sit on top Cup 28.5.20022 Cvrčovice
3. závodu letošního ročníku se zúčastnili : Albert Hadámek, Hanka Plačková, David Slaný a David Kurzica
Opava 18.6.2022.
V sobotu jsme uskutečnili splutí Opavy z Kravař do Háje ve Slezsku, plavba probíhala v poklidu, letní stav vytvořil nenáročný vodní terén, v rámci splutí jsme si skočili jez u Vodníka Slámy u Mokrých Lazců, nízký stav pomohl při překonání jezu ve Smolkově, Vypluli jsme ve 14:30 , do cíle jsme dopluli o 3 hodiny později. Po celou dobu panovalo letní počasí.
Malá běžkařská výprava údolím Raduňky 18.12.2022
Na páteční schůzce jsme se domluvili, že se nějaký den o víkendu, nejspíše v neděli, vypravíme na běžky. V sobotu jsem se třikrát podíval na organizační desku, poprvé odpoledne a dvakrát večer. Když se na organizační desce neobjevily žádné informace, bylo mi jasné, že akce nebude. Napsal jsem, jenom tak pro jistotu, Standovi, očekávaje zápornou odpověď. Tu jsem také dostal, bylo to jasné ,,ne“, za kterým následovala dvě slova, která zavinila následný slet událostí, znějíce: ,,no, i když.“
Ve tři čtvrtě na jednu už jsme seděli v autě dva, kromě Standy i já, jedouce vyzvednout posledního účastníka výpravy, Hanku a poté už hurá do Raduně.
Po dramatu kde zaparkovat a přemlouvání Standy, že když pojede ,,nahoru“, že opravdu zaparkuje, jsem ho odnavigoval na místo určení a to k sýpce u zámku, kde jsme se přezuli a poté vyrazili po trase, kterou Standa navrhnul.
V začátku jsme běžkovali po docela v rovném terénu, no alespoň do té doby než jsme došli ke čtvrtému rozcestí, odtud už opravdu do kopce. Začalo to celkem nevinným kopečkem, vedoucím směrem do Vršovic. No musím uznat, že název je opravdu odpovídající. Čím výše jsme byli, tím přibývalo pádů doprovázených stupňujícími-se nadávkami. Po deseti minutách už bylo úplně jedno, kdo je optimista nebo pesimista a kdo běžkovat umí či nikoliv, všichni byli vyčerpáni a všichni tři jsme kleli. Když jsme se po hodině a půl vyškrábali, unavení a propocení, na onen slavný krpál, měli jsme, teď už, krásný výhled na kopec, který jsme vylezli a strašný rozhled na hrozně vypadající přelom svahu směřující dolů. Poté co jsem tu hrůzu viděl, hned mi bylo jasné, kudy naše další cesta povede. A také vedla.
Mezitím co jsme sjížděli kopec, který vypadal hůř, než ve skutečnosti byl, nám Hanka ukázala hned několik držkopádů, já jsem také dva vyzkoušel a Standa se nás pokusil napodobit. Po sjezdu dlouhého, ale ne příliš kolmého svahu jsme se ocitli u parkoviště poblíž Raduňské základní školy. Odtud už to opravdu bylo co-by kamenem dohodil.
Po asi dvou a půl hodinách a čtyřech kilometrech v nohách, jsme dorazili k autu. Radujíce se, že už jsme dojeli, jsme zuli běžky a nasedli do auta, někteří šťastní, někteří trochu méně. Poté už jsme sjížděli po namrzlé cestě, pro daný úsek,dle Standy,bezpečnou rychlostí, necelých 20km/h kupředu.
Vojtěch Sukeník
Ve tři čtvrtě na jednu už jsme seděli v autě dva, kromě Standy i já, jedouce vyzvednout posledního účastníka výpravy, Hanku a poté už hurá do Raduně.
Po dramatu kde zaparkovat a přemlouvání Standy, že když pojede ,,nahoru“, že opravdu zaparkuje, jsem ho odnavigoval na místo určení a to k sýpce u zámku, kde jsme se přezuli a poté vyrazili po trase, kterou Standa navrhnul.
V začátku jsme běžkovali po docela v rovném terénu, no alespoň do té doby než jsme došli ke čtvrtému rozcestí, odtud už opravdu do kopce. Začalo to celkem nevinným kopečkem, vedoucím směrem do Vršovic. No musím uznat, že název je opravdu odpovídající. Čím výše jsme byli, tím přibývalo pádů doprovázených stupňujícími-se nadávkami. Po deseti minutách už bylo úplně jedno, kdo je optimista nebo pesimista a kdo běžkovat umí či nikoliv, všichni byli vyčerpáni a všichni tři jsme kleli. Když jsme se po hodině a půl vyškrábali, unavení a propocení, na onen slavný krpál, měli jsme, teď už, krásný výhled na kopec, který jsme vylezli a strašný rozhled na hrozně vypadající přelom svahu směřující dolů. Poté co jsem tu hrůzu viděl, hned mi bylo jasné, kudy naše další cesta povede. A také vedla.
Mezitím co jsme sjížděli kopec, který vypadal hůř, než ve skutečnosti byl, nám Hanka ukázala hned několik držkopádů, já jsem také dva vyzkoušel a Standa se nás pokusil napodobit. Po sjezdu dlouhého, ale ne příliš kolmého svahu jsme se ocitli u parkoviště poblíž Raduňské základní školy. Odtud už to opravdu bylo co-by kamenem dohodil.
Po asi dvou a půl hodinách a čtyřech kilometrech v nohách, jsme dorazili k autu. Radujíce se, že už jsme dojeli, jsme zuli běžky a nasedli do auta, někteří šťastní, někteří trochu méně. Poté už jsme sjížděli po namrzlé cestě, pro daný úsek,dle Standy,bezpečnou rychlostí, necelých 20km/h kupředu.
Vojtěch Sukeník
19.3.2023 Jarní Opava z Brantic
Dnes se uskutečnila první letošní víkendová plavba, Původně byla plánovaná na Odru, nakonec jsme se rozhodli pro Opavu z Brantic do Krnova v délce asi 7,5km. Na začátek to stačí. Začali jsme pod brantickým jezem, náhon řece asi na 500 metrech sebral vodu tak to celkem dřelo, od soutoku to už šlo. Na trase jsme překonávalí několik prahů, stupínků a jeden jez v Krnově.
Dnes se uskutečnila první letošní víkendová plavba, Původně byla plánovaná na Odru, nakonec jsme se rozhodli pro Opavu z Brantic do Krnova v délce asi 7,5km. Na začátek to stačí. Začali jsme pod brantickým jezem, náhon řece asi na 500 metrech sebral vodu tak to celkem dřelo, od soutoku to už šlo. Na trase jsme překonávalí několik prahů, stupínků a jeden jez v Krnově.
Květnová Opava
Využili jsme květnových svátků a ve dnech 1. a 8. května 2023 jsme uskutečnili další plavbu po řece Opavě, v tomto roce jsme spluli už úseky Brantice-Krnov a Opava -Kravaře. A protože měla Opava ideální stav pro turistiku, Spluli jsme 1. 5. úsek Úvalno- Opava a 8.5 Úsek Krnov Úvalno. 1.5. jsme strávili na vodě čas 4,5 hodiny na cca 20km. 8.5. jsme pluli opět 4,5 hodiny 10km dlouhý úsek. Je nutno podotknout, že úsek z Krnova je náročnější díky meandrům. Letos jsme tedy urazili po Opavě úsek Brantice - Kravaře, Budeme pokračovat až do Třebovic, Předpokládám, že poplujeme z Kravař do Háje ve Slezsku, z Háje do Jilešovic a z Jilešovic do Třebovic tj. těsně k soutoku z Odrou.